Mně rozkoší jest neproniklý les,
a v slastném nadšení se tovaryší
má duše s osamělým břehem kdes,
kde z hloubi moře hudbu věčna slyší!
Mám lásku k lidem, k přírodě však vyšší,
s ní obcuji, s ní řeším úlohu:
čím jsem? čím byl jsem dřív? a spolnost bližší
mě k vašemumíru víže, k prabohu,
jejž vyřknout neumím a zapřít nemohu.
George Gordon Byron - úryvek Childe-Haroldova pouť